Peru - Bolívie s Lojzou a Karlem - 8.část. Machu Picchu

KONEČNĚ! Machu Picchu. Deníčku, po motání "jako mucha v lampě" po okolí konečně mekka Peru. Celou noc pršelo a ráno to nevypadalo o moc líp ale babička Boženka jenž v nebíčku nade mnou bdí mě to všechno domluvila.

Noha šlape jako za mlada a nakonec se mraky rozestoupily a Machu Picchu se nám ukázalo v celé své kráse.
Milióny hypotéz co kdy kde a proč je zbytečné popisovat, jelikož to nikdo neví. První pocity: v mlze stěny jako na opuštěném hradě. Kdyby se mlha nerozestoupila, odešli by jsme s pocitem návštěvy opuštěného hradu.
Jakmile ale ukázala Machu Picchu svoji krásu bylo jasné, že je to opravdu sedmý div světa. V takové výšce obrovská stavba, naprosto neuvěřitelné okolní hory olizují mraky, které se zde honí jako ve zrychleném filmu a dodávají tomuto místu jedinečnou atmosféru . Co víc k tomu napsat, fotky mluví za vše.

Stavitelské umění v Peru skončilo s obdobím Inků. Dnes je umění, že postaví dům rovně, nebo aspoň když vydrží stát (a pak na něm vidíte všechna stavební zvěrstva)..Zajímavé je, že je to tak všude kde přišla kolonizace. Všechno dobré co uměli jako by zapomněli a dodnes jsou to země kde se v určitých ohledech zastavil čas. Přitom byly tyto civilizace daleko před námi (Indie, Egypt, Sýrie aj.)  Ještě že sem přišli Španělé aby postavili ty krásné kostely a města. To co Španělé nakradli, to tu teď vracejí turisté těmi nehoráznými cenami...

Naprosto neuvěřitelné je spíš to, jakou sílu má voda, jenž vyvěrá skoro na samém vrcholu hory a už celá staletí bez jakékoliv změny. 70 procent stavby je doposud originál, to je víc než zajímavé. S naprostou přesností opracované kameny na některých stavbách vás překvapí takovým způsobem, že je úplně nepochopitelné jak to mohli dokázat. A jak je přesunuli jsme se ještě nedozvěděli, na to bude určitě také nějaká hypotéza. Zbytek staveb ukazuje, že nic nebylo ponecháno náhodě a vše bylo pečlivě vymyšleno.

Jelikož naše průvodkyně Anička mluvit či překládat čeština jako Karel a Lojza mluvit anglicky, zažíváme hromadu překladatelských oříšků. Ale klobouk dolů. Přepínat mozek ze španělštiny do angličtiny a češtiny a nebo naopak, to se pak těžko hledají slova. O to větší je zase sranda :D
Jenom pro příklad:
Já mluvit telefona - Já jdu telefonovat
Jenom ty ses tak aby jsi si ničit boty - Ty by jsi si nechal koleno vrtat
To být tvoje pes a on se starat sám - Každá rodina má psa ale stará se o sebe sám
Byli jsme tam na kapitán...
Ty ses tady dolů ona je tady celý noc...
Ona má brát...
To bylo mlada holka...
Já mám besedu na moje vesnice...
Já mám na knihovna na besedu na knihovna...
... Ale vše bylo nakonec objasněno :)

Deníčku, měli jsme také první blízké setkání s peruánskou lamou, která si pobíhala po památkách bez jakýkoliv omezení. Lamy byly cítit na několik metrů ale byly hodné...tak nezbývalo než "zrobiť foto"

Po návratu z Machu Pichu jsme "býti pozvat do restaurant na oběda vysoka kvalita restaurant".
Hovězí "ala podrážka", neboli "mikroplech steak" a  palačinky "ala amaroun" nám všem jenom upevnily břišní problémy, se kterými různými způsoby už bojujeme. Slivovice, rum, egyptský paták, banán... každý dle vlastního receptu ale výsledek je zatím u všech stejný - časté, osamocené a hlavně nucené přestávky po jídle a dlouhé debaty o stejném tématu. Škoda, že nejdou publikovat. Dříve jsme si to deníčku psali a některé pasáže by šly jenom "zkopírovat a vložit". Jsou zážitky, které se nemění.
Oóó, spásná myšlenka - návštěva místních termálních lázní. Proč to nezkusit, když už jsme letěli takovou dálku. Betonové bazénky s vodou (záhadně hnědou) ukazují "kvalitu" místního termálního pramene. Podle počtu příchozích a zároveň odchozích turistů  jsme usoudili, že kvalitu každý neocení...takže to zbývá na nás.
Za 1 sol vám dají skříňku, kde je vše krásně popsáno štětcem a bílou barvou. Bazény jsou rozděleny podle teploty. Ten největší měl 36 stupňů. Jsme tu jenom jednou tak proč něco za deset sol (70 Kč) nechytit :) Betonové stěny v okolí, pomalované grafity místní flóry a fauny tomu dodávají ten pravý říz.
V bazénu bylo krásně vidět celkového opálení našich těl. Teď už není pochyb, že jsme poskládání z několika částí. Hlava a ruce jako by patřili naším méně přizpůsobivým spoluobčanům a zbytek těla ředitelům vápenek :D. Vašík je toho nejlepším důkazem ale nemůžu dodat foto, jelikož je ženatý a má dvě dospívající děti.

Stavitelské umění
Přiznání je polehčující okolnost...je hromada hypotéz úplně na všechno ale ta místní "NEJ" na stavitelské umění je naprosto nejlepší.
Kameny, které jsou o velikosti celých aut, váze několika tun a ve výšce někdy i několik metrů. Dopravovány byly z vedlejší hory přes údolí pomocí rampy a kůlů jako v Egyptě, OKEY! Místní věří, že jejich předkové byli tak silní, že kameny zvedli.
Jen pro upřesnění: dnešní Peruánec má v průměru 156,48 cm a váhu 55 kg.
Na to se dá říct jenom jedno, nezbývá než věřit...

Ať projdete jakoukoliv stavbou je obdivuhodné, jaké množství technologií je na ní použito v různých kombinacích. Jedna část jsou mega šutry, jiná menší kameny ale jinak opracované, další stavba je jenom kámen a hlína a stěny drží dodnes, i když pořád prší. A do toho všeho ještě celé hliněné stavby a to vše na kopci jako "prase".
Jindřichova teorie zní:
Hned na začátku výletu průvodce Johny přišel s povídačkou o pošťácích, kteří uběhli 114 km  za 5 hodin. I přes Jindrovy výpočty Johny i Anička trvali na tom, že jsou to spešl trénování Peruánci od malička.
Proto vznikla Jindřichova teorie přepravy balvanů, či další hypotéza, kterými náš průvodce přímo hýří.
Kameny zvedal průměrně cvičený Peruánec, který byl od miminka trénován na zvedání kamenů. Tento borec zvedl v průměru něco okolo 800 kilogramů...